Autor Twitter Files v Insideru! Plus exkluzivní data k eurovolbám

V Insider Newsletteru přinášíme povolební nálož s exkluzivními daty z Ipsosu

Ahoj! Volební víkend nám nabil tolik, že tu máme další várku zajímavostí. Moc díky za všechny reakce na předchozí díly newsletteru! Naleznete je tady. Pokud chcete vidět víc, přidejte se na náš Patreon.

Co se děje v Insideru?

V pondělí jsme pro naše Patrony zveřejnili celý díl s právníkem Lukášem Trojanem, insiderem mnoha zásadních kauz, které v posledních letech formovaly české veřejné dění. Hned v úvodu prohlásil, že trest pro Dominika Feriho je přiměřený, ale mohl by být i nižší. Přestože měl dva obhájce, tak se Feri de facto obhajoval sám, což je asi jako kdyby si chirurg vyoperoval vlastní slepák. Nedopadá to dobře.

Tento týden máme opět nabitý natáčením dalších dílů. Do studia dorazil ministr dopravy Martin Kupka. Těšit se můžete taky na Kryštofa Muchu, šéfa Karlovarského filmového festivalu a taky na dvojici hvězdných angloamerických dílů: s britským politologem Mattem Goodwinem a americkým komentátorem a novinářem Mikem Shellenbergerem. Jedná se o autora slavných Twitter Files, které krátce po převzetí téhle sítě Elonem Muskem ukázaly, jak pochybně se vyrovnávala s politickým, hlavně konzervativně laděným obsahem.

Hlavní překvapení voleb

V naplněném CAMPu jsme v pondělí večer na společné akci Insideru a Bruselského diktátu rozebrali na šroubky volby do Evropského parlamentu. Michal Kormaňák z Ipsosu přinesl exkluzivní data, která odpovídají na zásadní otázky a překvapení, které z výsledků vzešly.

Michal společně s kolegy vydefinovali trojici klastrů, v nichž se voliči nejčastěji rozhodovali. Čím silnější je mezi stranami linka, tím více sdílely potenciálních voličů. Na první pohled je patrné, že na sobě zásadně kanibalizovalo SPOLU a Starostové - kdo z tohoto vnitrokoaličního souboje vyšel lépe už víme. Potvrdil se tak zásadní problém týmu pod vedením Danuše Nerudové: velký potenciál, ale malé voličské jádro.

Vzájemně se pojídaly ale i uskupení na druhé straně spektra a tratilo na tom především hnutí ANO. Jeho výhra tak mohla být ještě silnější. Část elektorátu jim totiž převzalo Stačilo a Přísaha s Motoristy. Voliči nejspíš byli ochotni tentokrát více experimentovat, což je ale chování, které se vůbec nemusí přetransformovat do jiných voleb.

Velký problém má Tomio Okamura. Jeho sázka na Petra Macha patrně jeho voliče vůbec nezaujala, utekli k jiným protestním stranám a jak správně Michal Kormaňák podotknul, tak SPD po deseti letech slibů svým voličům stále nedoručilo výsledky nebo členství ve vládě. A tak se jeho voličská záklana pomalu unavuje a chce změnu.

Silní lídři vítězí

Na pozadí stranických uskupení je pak vidět trend, který se odvíjí v globální politice už pár let: čím dál, tím větší personalizace politiky a důraz na jednotlivce a silné osobnosti. Vidět je to ve čtvrtém řádku následující tabulky. Více než polovina voličů Přísahy a Motoristů volila tuto stranu právě kvůli Filipu Turkovi a nikomu jinému. Ještě přesvědčivější pak byla pro svoje voliče Kateřina Konečná, která stejně jako Klára Dostálová z ANO získala přes sto tisíc preferenčních hlasů. Zejména pro Konečnou je to fenomenální úspěch.

Tabulka také z části odpovídá na důvody propadáku, který zažili Piráti – přestože jim mnozí včetně Michala u nás v Briefingu předpovídali třetí místo a evropské volby jsou pro ně obvykle dost úspěšné. Jejich kandidátka byla personálně slabá a kvůli lídrovi, tedy Marcelu Kolajovi, stranu volilo jen 5 % voličů strany. Což se potvrdilo, když byl vykroužkován a mandát nakonec připadnul Markétě Gregorové. Přispěl nejspíš i fakt, že jejich kampaň prostě neměla drive, byla bez velkých přešlapů, ale i témat.

Jak Filip Turek zmobilizoval voliče

Vladimír Mlynář připomněl na včerejší akci tzv. “Mlynářovo pravidlo” – totiž že v každých volbách se stane něco, co nikdo nečeká, dokonce ani Vladimír Mlynář :).
V těchto volbách to byl jednoznačně úspěch Přísahy a Motoristů - nebo spíš Filipa Turka osobně. Jak se to stalo? Zásadní bylo několik faktorů:

• Podle dat Ipsosu tvořilo 40 % (!!!) elektorátu Přísahy a Motoristů nově zmobilizovaní voliči. Jsou to lidé, kteří nebyli volit v posledních parlamentních volbách a často ani v prezidentských. To je opravdu zásadní číslo.

• Strana měla taky vůbec nejmladší elektorát ze všech, častěji muže. Tolik k mnohokrát opakovanému mýtu, že generace Z je (jen) zelená a woke…

• Nárůst popularity v posledních týdnech před volbami. Filip Turek jednoduše opanoval sítě v době, kdy se pravděpodobně ještě nižší desítky procent voličů rozhodovaly, komu svůj hlas hodí (V Česku se kolem 30-35 % voličů rozhoduje až týden před volbami). Jeho drive v tomto období naznačují data z Google Trends, na které na X upozornil Tomáš Janča, ale i čísla ze serveru InsTrack.

Zdroj: Tomáš Janča / X

Často se teď spekuluje, nakolik za úspěchem Filipa Turka stojí jeho vlastní práce s komunitou a nakolik je to dílo kampaně, se kterou proti němu zejména v posledním týdnu vyrukoval STAN za jeho koketování s nacistickou symbolikou. Jedno je celkem jisté: Danuše Nerudová, bezpečně známá osobnost většině populace díky prezidentské volbě, útočila na Filipa Turka za situace, kdy ten byl podle Michala Kormaňáka známý jen přibližně jen 30-40 procentům populace.

Jisté je, že Filip Turek se dílem přičinil na rekordní volební účasti. Mobilizovat dokázalo výrazně své voliče i ANO – zajímavé je, že ve velké míře se jednalo o lidi z periferií, ať už vnitřních nebo vnějších. Účast v těchto okresech byla třeba oproti Praze stále nízká, ale oproti minulým evropským volbám vyšší.

Vyšší účast se tak stala v podstatě nevýhodou pro vládní strany. Otázka je, co s Přísahou a Motoristy dál. Na první pohled se může zdát, že tu máme úplně novou politickou sílu s čerstvým a mladým elektorátem. Taky se ale může stát, že voliči Filipa Turka, nyní pět let usazeného v EP, už k dalším volbám nepřijdou. Do velké míry to bude záviset na tom, zda se vedle Filipa Turka podaří najít další silné osobnosti.

Pokud byste voleb neměli pořád dost, můžete si pustit naše předvolební duely. Ty jsme uvolnili na YouTube v plné délce:

• Nerudová vs. Vondra

• Konečná vs. Farský

• Niedermayer vs. Mach

• Turek vs. Peksa

Data týdne

Máme logicky tendenci řešit hlavně výsledky u nás, ale spousta zajímavých detailů se dá vyhmátnout prakticky v každé unijní zemi. Za pozornost určitě stojí i Německo - už jenom proto, že je to náš největší ekonomický partner. Fascinující je, že i 35 let po pádu železné opony je stále rozdělené téměř přesně podle socialistických hranic (volby v tomhle směru ale nejsou zdaleka jediný ukazatel). Východní Němci volili výrazně víc AfD, zatímco na západě zavládlo CDU/CSU, nejvíc v Bavorsku. Takzvaná „semaforová“ vládní koalice socialistů, zelených a liberálů pod vedením Olafa Scholze si připsala dost drtivou porážku a ten už obdržel i výzvy k rezignaci.

Zdroj: TagesSchau.de

Co si stojí za to přečíst

• Kdyby se vám zdálo, že elitní americké univerzity plné podporovatelů Palestiny jsou naprosto ujetou částí společnosti, která nereprezentuje celek, tak se vám to nezdá. Poznatky, které shrnuje David Brooks v NYT totiž jasně říkají, že podpora Gazy se koncentruje na elitní univerzity, které se za poslední dekády staly zásadně progresivnějšími oproti mainstreamu.

• Hodně se vám líbily interaktivní grafiky z mezinárodních médií v předchozích dílech newsletteru, takže NYT ještě jednou: Famózně totiž kvantifikovali zkázu zástavby na východě Ukrajiny a pomocí detailní analýzy satelitních snímků ukazují, že i kdyby válka skončila zítra, na mnoha místech se nebude k čemu vrátit.

• Evropa není ekonomicky (zatím) úplně zatracená, ale i na starém kontinentu se karty rozdávají překvapivě. Velká Británie totiž podle komentáře Brenta Hobermana na Financial Times ztrácí pozici evropského technologického lídra. A místo toho se díky AI na vrchol dere Francie.

• A ještě jeden pohled na volby přidává jeden z příštích hostů Insideru, britský politolog Matt Goodwin. Jeho nejnovější článek se zabývá stále zřejmějším nástupem populistů v Evropě - na účet původních, teď ztracených elit.

Zajímavé tweety

Renomovaný vývojář Erik Meijer o tom, jak by Meta mohla seknout počet svých zaměstnanců na desetinu. Aneb velké firmy jsou jako fast foody…

Hodně zajímavé časy nás taky čekají v automotivu. Pro Evropu nebudou nijak slavné, zatímco čínské automobilky už vyrábí EVs s cenou kolem 10 tisíc dolarů, ty evropské se zatím stěží dostávají pod 25 tisíc. Nejde ale jen o absolutní čísla, ale taky dostupnost vzhledem ke mzdám…

Už jsme zmínili Francii jakožto možného budoucího AI obra v rámci Evropské unie, nicméně i státy jižní Evropy stojí za pozornost…

A tenhle typ vizualizace bychom potřebovali vidět častěji… Aneb kolik stojí válka na Ukrajině.

Dejte vědět, jak se vám newsletter líbí. Diskutujte, pište podněty i témata, která byste tu rádi viděli. Nebráníme se je rozvinout i v samostatných dílech.

Fajn týden

T. a tým