Aleš Rod: Válka v Česku. Co přesně by se stalo s ekonomikou?
Jak by otevřený konflikt dopadl na HDP, firmy, finanční sektor i domácnosti
Scénář „Česká republika ve válečném stavu“ je jako pověstný slon v místnosti: Je tu s námi velmi intenzivně, ale všichni děláme, že vlastně není, protože to je jednodušší. S ohledem na geopolitický vývoj ve světe i v Evropě je ale nasnadě uvažovat i o kritických scénářích. Ty se netýkají jen výzev v oblasti bezpečnosti, vnitřní obrany či schopnosti pod tlakem plnit alianční závazky, jak ukázala skvělá podcastová série War Game Česko, ale týkají se i toho, jak by se válečný stav propsal do fungování naší ekonomiky. A jak předcházet válečným ekonomickým škodám.
Válka a ekonomika
Válka je totiž ekonomický meta-šok, který se do ekonomiky nekompromisně přelévá skrze všechny tři základní výrobní faktory – práci, půdu i kapitál. Stát přesměrovává zdroje od civilní spotřeby k obraně, a tím koordinuje alokaci vzácných zdrojů ve prospěch válečných potřeb. Čím delší je konflikt, tím silnější je transformace výrobní infrastruktury od tržních principů k státní koordinaci ekonomického koloběhu.
Covidový šok navíc ukázal, že i ty nejvíce kooperativní státy dokážou velmi rychle přejít do režimu „homeland economics“, tedy že se uzavřou do sebe a snaží se maximum absolutních a komparativních výhod využít jen a pouze pro ochranu vlastních zájmů, podporu vlastních obyvatel a vylepšení si své pozice v mezinárodním prostředí. Pěkně podle zásady: Uspokojit vlastní potřeby, pak si udělat domácí rezervy na horší časy, pak ty domácí rezervy ještě raději rozšířit, a pak až případně řešit, komu co (pro)dat.
Ale jak by to tedy vypadalo v Česku? Pojďme si zkusit namodelovat, jak by válka zasáhla naši zemi. Mluvme o otevřené válce na našem území, nikoliv o podpoře spojenců „někde tam daleko“. Abychom analyticky popsali, jak se aktivní válečná participace propíše do ekonomiky, vycházejme z faktu, že začátek války zřejmě nebude blesk z čistého nebe. Vlivem technologické vyspělosti zpravodajských služeb zemí NATO a možnosti sledovat de facto v přímém přenosu manévry nepřítele i na mobilech nás, civilních obyvatel (vzpomeňme na zácpy vojenských vozidel v Rusku a Bělorusku viditelné na Google Maps) se dnes již nestává, že by se zpoza horizontu najednou objevilo vojsko nepřítele a překvapilo nás útokem. Podcenění manévrů, jako tomu bylo v případě Ukrajiny, je bohužel jiná písnička.
Proto rozdělíme ekonomické efekty válečného stavu na ty předválečné (ex-ante – anticipace konfliktu a příprava na atak) a ty po začátku války (ex-post – adaptace a destrukce).
Zároveň je možné předpokládat, že ekonomické efekty války budou významně záviset na její délce. Ukazují to data: Konflikty trvající přes 6 měsíců mají téměř dvojnásobný negativní multiplikační efekt než krátké války, přičemž platí, že války 20. a 21. století snížily HDP zasažených zemí v prvním roce v průměru o 15–30 %. V textu tedy počítáme s tím, že po úvodním paralyzujícím šoku (do 1 měsíce) se ekonomika snaží šok akomodovat (do 6 měsíců) a následně fungovat ve válečném režimu (nad 6 měsíců), samozřejmě pokud předpokládáme, že tak dlouhý konflikt je reálný.
Výrobní faktor PRÁCE: mobilizace, nahrazování a ztráta lidského kapitálu
Začněme prvním a nejcitlivějším faktorem – lidmi a nabídkou práce. Už v době anticipace konfliktu by – vyjma analýzy dostupnosti lidského kapitálu a skautingu rezerv – mělo dojít k utahování šroubů na trhu práce ve formě eliminace náborů v necivilních odvětvích a podpoře investic do automatizace a digitalizace pro případ masivního výpadku pracovní síly. Proč? Historická data ukazují, že mobilizace kolem 10 % pracovní síly snižuje celkovou produkci o 5–10 % ročně, s významnými extrémy v nejvíce postižených odvětvích (například průmysl či autodoprava), pokud není nahrazena automatizací nebo importem pracovní síly.
V ekonomice s vysokým podílem průmyslu, závislém na každodenní manuální práci, je samozřejmě výpadek ekonomicky aktivních osob o poznání větším strašákem. A to je přesně případ Česka. Naprosto zásadní je proto správně uchopit tuto fázi přípravy na válku i z pohledu pracovní migrace. Ano, chápeme se správně: Bavíme se o podpoře žádoucí imigraci pracovní síly, a zároveň samozřejmě zamezení nežádoucí emigraci pracovní síly, zejména mužů s potenciální mobilizační povinností.
Emigrace, tedy útěk před odvodem do armády, by podle odhadů činěných na základě historických zkušeností mohla ve fázi propuknutí válečného stavu z České republiky odčerpat nejpravděpodobněji vyšší desetitisíce (v černém scénáři přes sto tisíc) bojeschopných mužů, u některých včetně jejich rodin. Emigrací je významně zasažena i pracovní síla s vysokou přidanou hodnotou – odliv mozků, například z akademického prostředí nebo vedení velkých firem, může mít pro ekonomiku dlouhodobé dopady.
Po zahájení války přijde nepochybně mobilizace. Stovky tisíc lidí budou vystaveny mobilizační povinnosti, byť ne najednou (to by ani česká armáda nezvládla zorganizovat), ale v mobilizačních vlnách. V Zimní válce ve Finsku (1939-1940) byla mobilizováno zhruba 11 % populace, během Jomkipurské války v Izraeli (1973) bylo mobilizováno 12 % pracovní síly. To vytvoří akutní deficit v průmyslu, dopravě, stavebnictví, vzdělávání nebo zdravotnictví a bude mít masivní negativní efekt na produktivitu práce v zemi.
V delším horizontu, tedy do 6 měsíců se pracovní trh přeskupuje a jádro pracovní síly míří do válečné výroby a logistiky, zbylé sektory tlumí výkon – to se projevuje růstem nezaměstnanosti a poklesem reálných mezd. Na lidský kapitál se významně podepisuje i odstávka školní výuky a nestabilita vzdělávacího systému – uzávěry škol a přesuny učitelů snižují kvalitu absolventů, kterým zároveň válečný stav a nejistota s ním spojená bere motivaci investovat do vzdělávání. To významně ovlivňuje lidský kapitál, a podobně jako při covidu, byť významněji, se tento aktuální propad výstupu vzdělávacího systému projeví až v budoucnosti. Pokud by republika byla v otevřeném konfliktu, je třeba začít řešit personální kapacity ve zdravotnictví, vč. dlouhodobé péče o zraněné vojáky. Současný akutní nedostatek pobytových zařízení by tak byl ještě před vyšším náporem, muselo by dojít k transformaci nemocničních lůžek (mimochodem, to je naopak žádoucí).
Pokud by válečný konflikt trval nad 6 měsíců, můžeme s jistotou vyloučit jednoduché „přepnutí zpět“ do předválečného stavu, a to jak v oblasti stávajícího trhu práce a interakce mezi nabídkou a poptávkou, tak v oblasti vzdělávání. Považte, že Ukrajina během let 2022 a 2023 ztratila zhruba 30 % pracovní síly (v roce 2023 měla zaměstnanost o 4,9 mil. osob nižší než v roce 2021). Lidé ztrácí perspektivu ve vzdělání jakožto garanci blahobytu, vzdělaní emigranti ztrácí zájem vrátit se domů, roste sociální neklid. Ekonomika by součtem všech těchto faktorů zažila trvalou ztrátu know-how, vyhoření dekády budovaného makroekonomického obchodního modelu, ale i sociální napětí kvůli nerovnoměrnému břemenu mobilizace v socioekonomických skupinách obyvatel, kterému se nejde vyhnout v žádné ekonomice. Struktura zaměstnanosti i vidina kariéry se začíná s postupující válkou systematicky orientovat k bezpečnostním a státem kontrahovaným činnostem, a trh práce tak najíždí na jakousi přirozenou inklinaci k dlouhodobému výhledu válečné ekonomiky, vč. inovací v podnikání – podívejme se na oblast dronů na Ukrajině. Válka holt vrhá dlouhé stíny.
Výrobní faktor PŮDA: od faktoru produkce k bezpečnostnímu statku
V době před konfliktem, avšak s vidinou jeho vysoké pravděpodobnosti, by stát i obce měly navyšovat zásoby potravin a vstupů do zemědělské a živočišné výroby, diverzifikovat dovoz a investovat do produkce mixu plodin s maximální soběstačností („produkce pro horší časy“). Užití půdy se částečně militarizuje (krytá logistika, ochrana vodních zdrojů), strategie z různých zemí pracují s možností znárodněním a rozoráváním půdy ve válkou nezasažené části území pro organizované pěstování plodin. Je totiž nezbytné počítat s tím, že bude hrozit zamezení přístupu k zemědělské půdě (např. včetně půdy oseté), což zvýší tlak na dostupnost a cenu potravin nebo krmiv pro hospodářská zvířata. Z pohledu půdy využité pro výrobu nebo logistiku není, vyjma naprosto klíčových dopravních uzlů, mostů nebo nádrží, možné počítat s tím, že by faktor půdy byl systematicky ochranitelný, zvlášť v dnešní době sofistikovaných dronových útoků.
Čtěte také: Jakub Kuneš: Putine, neruš nás. Dekarbonizujeme
Po vypuknutí války na území daného státu mohou vojenské operace významně omezit přístup k zemědělské půdě, a to klidně v desítkách procent plochy kvůli kontaminaci, zaminování nebo vojenským manévrům. Na Ukrajině bylo v roce 2022 přes 25 % orné půdy ztraceno či kontaminováno. Pokud uvážíme potenciální směr útoku, týkalo by se to zřejmě zejména úrodných ploch na východě republiky, což by snížilo výnosy základních plodin o desítky procent. Naprosto zásadní je také narušení logistiky, které znemožňuje hladké zásobování již sklizenými či zpracovanými potravinami, jak ukázala situace na Ukrajině (export obilí poklesl o 30 mil. tun).
Vyvolání potravinové paniky v širší válečné oblasti přerušuje zásobovací řetězce, které v prvních týdnech a měsících vystřelí ceny potravin v desítkách procent. Po vpádu Ruska na Ukrajinu se z těchto důvodů globální ceny pšenice zvýšily o +37 %, samozřejmě proto, že Ukrajina je významným vývozcem. U nás by byl cenový dopad spíše lokální, ale stali bychom se z čistého expotéra obilovin závislými na dovozu a ceny základních potravin by se dramaticky zvýšily. Stát by měl v takové chvíli organizovat přídělový systém pro zajištění základní dostupnosti potravin zejm. sociálně ohroženým skupinám a korigovat černý trh.
Při delším konfliktu než 6 měsíců bychom mohli předpokládat kolaps soběstačnosti a nutnost využít organizované dovozy nebo humanitární pomoc – zemědělství by přepnulo do módu „pěstujeme plodiny přežití, a to všude tam, kde můžeme“. Válka ve Vietnamu jistě není svým charakterem a délkou nejpřesnějším přirovnáním, ale ztráty 20 % lesní plochy a 50 % rýžových polí, která se stala dočasně nevyužitelná, společně generovaly vážné hospodářské důsledky až do 80. let; to budiž varováním.
Celkové náklady by závisely především na tom, jak moc by byla poškozená půda jako výrobní faktor, a to nejen k produkci zemědělství. Rekultivace válkou poškozeného území by si vyžádala stovky miliard Kč a desítky let systematické práce (ano, i ta by vázala výrobní faktory). Pohlede na Balkán získáme přirovnání: Rekultivace území zasaženého válkou, zejména odminování, již stálo v přepočtu stovky miliard Kč a ani dnes, více než dvě dekády po konci konfliktu, tam nejsou všechna území bezpečně přístupná.
Výrobní faktor KAPITÁL: fyzická destrukce, finanční stažení a fiskální expanze
Veškeré poučky se shodují, že investice do obrany před vypuknutím války jsou nejlevnějším způsobem, jak ochránit výrobní faktory. Pro kapitál, ať ten fyzický, nebo finanční, a jeho vliv na ekonomický růst to platí dvojnásob. Zakotvení minimálních výdajů na obranu, zvýšení akviziční aktivity, modernizace průmyslu (nejen obranného) a zvýšení odolnosti ekonomiky v podobě zásobovacích řetězců, úpravy infrastruktury, ale i zlepšování zdravotního stavu obyvatel nebo obrana finančního sektoru proti kybernetickým útokům.
Čtěte také: Vojtěch Měřínský: Česko vymírá aneb Bez práce není integrace
To vše nejenže podporuje růst ekonomiky, a tím pádem generuje bohatství, ale zároveň to eliminuje nutnost nákladné rekonstrukce ekonomiky. Téměř každý válečný konflikt ukázal, že zúčastněné země „should have done better“, tedy že v ex-ante fázi podcenily, jak rychle dojde k destrukci kapitálu (fyzického a finančního), a co to bude znamenat. Vždyť na Ukrajině došlo k destrukci 30 % kapitálu jen během prvního roku války, což si dle World Bank vyžádalo škody přepočtem přes tisíc miliard Kč.
Zvyšující se nejistota, která jde ruku v ruce se stahováním mobilního finančního kapitálu do bezpečných destinací (včetně lidí – majitelů firem, managementu, významných akademiků atd.), po vypuknutí války exploduje a projeví se to šokem v podobě snížení ekonomické aktivity. Stahování investic a disponibilních peněžních prostředků v řádu desítek procent, výprodej lokálních akcií a skokové oslabení měnového kurzu je makroekonomickou černou můrou – když potřebujete hodně dovážet, což po vypuknutí války potřebujete, prodraží se to. Hrozící run na banky (lidé chtějí držet hotovost) musí hasit centrální banka a bezpečnostní složky státu. Je-li ekonomika součástí aktivního konfliktu, dochází velmi rychle k destrukci fyzického kapitálu (výrobní podniky, energetika, infrastruktura) v řádu desítek procent. V Bosně a Hercegovině se kvůli válce v letech 1992–95 ocitlo 65 % průmyslových kapacit mimo provoz, dlouhá rekonstrukce pak kumulovaně stála jeden celý roční hrubý domácí produkt této země. Nepředstavitelná čísla!
Inflační šok vede k dramatickému růstu úrokových sazeb, úvěrovatelnost zatuhne (tzv. credit crunch) a stát musí začít prostřednictvím expanzivní fiskální politiky hasit jeden požár za druhým. A není to levné. V roce 2022 činil deficit ukrajinského rozpočtu přes 26,5 % HDP, v roce 2023 to bylo 27 %, v roce 2024 to bylo 20 % a obdobnou výši předpokládá OECD i nadále. Jen pro srovnání, před covidem měla Ukrajina deficit 1,8% HDP, v roce 2021 pak kolem 5 %.
V případě, že konflikt pokračuje měsíce, je ekonomika pod dvojitým tlakem. Rozpočtové deficity a nutnost směřovat peníze do klíčových oblastí se setkávají s dramatickým výpadkem výroby a exportu, hnacím motorem naší ekonomiky. Inflace tlačí na státní intervence do cenových mechanismů, což v ekonomice způsobuje další problémy, včetně nedostatku a růstu černého trhu – ten je spolu s klientelismem jakýmsi bolavým mementem každé války.
Pokud válka trvá půl roku a déle, ekonomika se institucionálně mění, jak již bylo zmíněno výše. Z tržních mechanismů přechází na principy řízené ekonomiky, což se týká zejména alokace základních surovin a povinných dodávek. Obvyklé jsou také významné kapitálové incentivy pro investory nebo podniky, které vlivem války utlumily aktivitu v zemi. Problémem jsou případné útoky na infrastrukturu, jejichž náklady jsou ve stovkách miliard Kč (nejen nutnost opravy, ale také propis do nerealizované produkce a exportu). Zahraniční kapitál vyčkává a jakákoliv investice je podmíněná zárukou a vysokou rizikovou prémií. Historická zkušenost napovídá, že každý měsíc totální války znamená nejen samotnou ztrátu kapitálu, ale i násobně vyšší náklady na obnovu.
Dopad války na HDP
Modelovat dopad na HDP je samozřejmě složité, protože celkový odhad by závisel na charakteru války. V případě, že by do války vstoupilo NATO a konflikt by se neodehrával na českém území, je možné předpokládat, že při krátkodobém konfliktu by dopad nebyl tak významný, rostl by s délkou konfliktu a byl by spíše sekundární skrze působení nejistoty (pokles spotřebitelských výdajů) a inflačního šoku.
Čtěte také: Karel Křivan: Hodnoty potřebují činy aneb Kam se poděla značka ODS
Pokud by se válka více dotkla českého území, opět by záviselo především na době trvání. Do 1 měsíce je možné odhadovat ztrátu v řádu jednotek procent HDP; škody na půdě a kapitálu omezené, stejně tak na pracovní síle – přepokládejme relativně rychlou obnovu, i díky pomoci spojenců. Konflikt od 1–6 měsíců přinese významné strukturální ztráty (pokles produkce o nižší desítky procent %), což by se pravděpodobně projevilo v poklesu HDP o více než 10 % a fiskální zátěži, která by spíše než vyšších desítek miliard Kč dosahovala nižších stovek miliard Kč, a navíc pokles výkonnosti ekonomiky (potenciálního produktu) v důsledku ztrát lidského a fyzického kapitálu.
Konflikt nad 6 měsíců by se přiblížil ukrajinskému scénáři, kdy HDP v rok invaze meziročně poklesl o 28,8 %. Takový scénář by znamenal kolaps exportu a soběstačnosti, závislost na zahraniční pomoci a vidinu dlouhé recese s poklesem ekonomického potenciálu.
Empirické benchmarky (zejména Ukrajina 2022) poskytují rámcový odhad dopadů dlouhé války v regionu. Tyto zkušenosti zároveň vysvětlují, proč evropské vlády akcelerovaly obranné výdaje a energetickou diverzifikaci. Pokud by český konflikt trval déle než půl roku, pokles reálného HDP by se pravděpodobně pohyboval mezi 25–35 % a návrat k předválečné úrovni by trval minimálně dekádu.
Změna chování klíčových aktérů
Válečný stav by zapříčinil změnu v chování klíčových aktérů. Domácnosti krátkodobě šetří, hromadí zásoby a mění spotřební koš. Dlouhodobě čelí oslabení reálných příjmů a riziku lokálních výpadků služeb. Řada z nich uvažuje o emigraci, zejména ti, pro které má válečný stav vysokou obětovanou příležitost v podobě poklesu životní úrovně. Na Ukrajině se 44 % domácností propadlo pod hranici chudoby.
Firmy šokově zasahuje kaskádový efekt. Nejprve přerušení dodavatelsko-odběratelských řetězců (supply chain), dopad drahých energií a výpadku pracovní síly. Následuje ostrý propad poptávky, a to v podstatě u všech odvětvích, která nejsou spojena s obranným průmyslem nebo zajištěním základních veřejných statků a služeb. Vše, co je možné z pohledu bezpečnosti a přežití považovat za zbytné a nepotřebné, dostává tvrdý úder. Na Ukrajině bylo na 30 % ukrajinských podniků zničeno nebo přerušilo svou činnost, 40 % podniků změnilo výrobu na vojenské zakázky.
Finanční sektor se musí vyrovnat se snahou lidí i firem dostat se k peněžním prostředkům, jako nezbytný se tak jeví zásah měnové autority ČNB – lze čekat, že odliv aktiv by byl nepochybně vyšší než 10 %. Přes bankovní sektor se do ekonomiky propisuje oslabení měny, vyšší úrokové sazby i požadavky na vyšší kapitálové rezervy. Pojišťovnictví je pod tlakem kompenzace ztrát.
Obce a kraje se musí vyrovnat s migrací obyvatel a požadavky na vyšší podíl při zajištění základních služeb. Fiskální tlak vyžaduje významné ústupky od běžného fungování a ani zde není vysoká decentralizace a vysoký počet obcí výhodou. Vše sladit je náročné i nákladné, koordinace pomoci municipalitám tak spolyká hodně času i peněz. Mimochodem, za války by významně vzrostl užitek z lokální energetiky, jejíž výstavbě se NIMBY obce tak brání.
Stát, jak bylo řečeno, přepíná na koordinační režim – příděly, cenové stropy, prioritizace investic. Strukturální deficit se zhoršuje a čím déle bude válka trvat, tím významnější část bohatství polyká obsluha dluhu. Fiskální expanze na Ukrajině spojená s válkou má cenovku 37 % HDP a zdaleka nejsme na konci.
Kdo je připraven, není překvapen
Budu se opakovat, ale je to důležité: Zahraniční literatura indikuje, že investice do předběžné odolnosti snižují hrubé ztráty o desítky procent – od robustnější energetické infrastruktury, přes národní rezervy až po interoperabilní armádu a kybernetickou ochranu. Dle RAND náklady dlouhých konfliktů exponenciálně rostou, zatímco schopnost je absorbovat závisí na předválečných investicích a logistických uzlech – země s obrannými výdaji nad 2 % HDP utrpí v prvním roce války o 40 % menší ekonomické ztráty než země s nižšími výdaji.
Inflační epizoda ukázala, jak rychle válka „projí“ reálné mzdy a úspory, i když Česko nebylo přímo zasaženo boji. Proto je pochopitelný prahový (minimální) požadavek NATO na výdaje na obranu – zvyšuje věrohodnost odstrašení a zrychluje přezbrojení a údržbu. Think-tank Atlantic Council dochází k závěru, že každý procentní bod HDP investovaný do odolnosti ušetří při eskalaci 2–3 % HDP. Důležitá je také energetická odolnost – ta významně tlumí sekundární šoky.
Problém je v tom, že náklad předem je vidět, cítit a uvědomujeme si jeho oportunitní náklady – potenciální snížení „nákladů potom“ v době reálných „nákladů předem“ společnost nevidí, a proto je k nim tak kritická.
Kde jsme nyní?
Česká republika je nyní ve fázi ex-ante. Pravděpodobnost ozbrojeného konfliktu mezi Ruskem a státy NATO roste, byť otevřený konflikt na území České republiky je s ohledem na naši polohu spíše méně pravděpodobný. Sekundární makroekonomické efekty při napadení spojenců na území Baltu, nebo dokonce Polska, by ale byly významnější než při napadení Ukrajiny, a to zejména vlivem institucionálního propojení ve strukturách NATO i EU. I tyto dopady můžeme snížit naší připraveností.
Problém je, že ačkoliv příprava na tyto ekonomické dopady války je realizovatelná a experti jsou na základě adaptivních i racionálních očekávání schopni formulovat poměrně jasnou strategii toho, co je potřeba udělat a kolik to bude stát, účinky prevence před dopady války podceňujeme, podobně jako podceňujeme účinky prevence ve zdravotnictví. Pokud konflikt vypukne, vymstí se nám to a draze za to zaplatíme.
Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.